Co je podstatné?
Podstatné je postavit velkorysý dům a vyřešit urbanistický problém – vytvořit skutečný začátek hlavní městské třídy.
Co je hodnotné?
Největší hodnotou stávajícího domu je jeho vazba na místo – jak v prostoru, tak v paměti místních obyvatel. Materiální stránka stavby je technicky i architektonicky bezcenná. Idea domu je silnější než jeho hmota.
Co z toho plyne?
Myšlenkovým průsečíkem velkorysého záměru při zachování identity místa a jeho dalšího rozvoje je rozhodnutí začít znovu. Navrhujeme stávající objekt zbořit.
Proč?
Stržení stávající budovy znamená nejen možnost vytvořit důstojnou architekturu pro mnoho dalších generací, ale i značné finanční úspory. Urbanisticky je správnější znovu definovat objem, jenž se morálně vyčerpal, než zatěžovat dané místo další stavbou, která by všechny funkce “Národního domu” byla schopna obsáhnout. Současný dům nemůže daný stavební program pojmout, ale jeho stopa, mentální figura, ano. Novostavba navržená v archetypální formě domu známého zde odnepaměti, doplněna domem tvořící zde tolik chybějící záda, spolu s uzávěrem ulice, kompletují toto místo.
Urbanismus
Současná urbanistická situace Národního domu je výrazně negativně poznamená necitlivým umístěním průtahu silnice první třídy I/57. Ulici chybí jasné ukončení. Dřívější dopravní tepna je v daném místě násilně přerušena. Odclonění negativních vlivů silnice I/57 a důstojné ukončení (nástup) jsou základními prioritami řešení celého návrhu. První z výše popsaných problémů je řešen výstavbou bariérového domu v celé délce hrany parcely přiléhající k ulici Opavské. Kromě funkce clony vytváří tento dům také intimní nádvoří a svým protažením lehce za uliční čáru ulice Podolské akcentuje nově vytvořený uzávěr. Měkká forma zakončení směřuje pohled k dominantě sloupu, nevytváří tak nevhodnou urbanistickou situaci, kdy je ulice vedena na hranu. Zvolenému tvarosloví odpovídá řešení terénního zlomu, ve kterém je kromě přístupové rampy a schodiště i malý amfiteátr. Nejvýznamnějším přínosem tohoto komplexního řešení je nejen důstojné kompoziční dotvoření ulice, ale také vytvoření kontinuálního veřejného prostoru na pomezí mezi náměstím, dvorem a ulicí. Celé plocha je nečleněná, předpokládá využití mobilního vybavení tak, aby byla co nejvíce flexibilní. Národní dům umožňuje v co největší míře se do tohoto nového veřejného prostoru otevřít.
Architektura
Vzhledem k technickému a morálnímu stavu současného objektu a s přihlédnutím k investičním nákladům jsme zvolili radikální řešení rozebrání současného objektu a využití co nejvíce použitelných konstrukčních prvků v nové stavbě. Důležitá je v návrhu objemová stopa současného národního domu a jeho historie, kdy byly ve 30. letech dostavěny dvě nová křídla a zcela popřena původní secesní fasáda. Do původního objemu Národního domu z roku 1909 jsou soustředěny dvě nejdůležitější funkce: multifunkční sál a knihovna. Multifunkční sál je jednoduchý kvádr, jehož variabilita je zajištěna systémem skládacích sedaček. Sál může hostit jak kino, divadlo a koncerty, tak plesy a různé zábavní akce. Orientaci jeviště je možno otočit směrem do ulice otevřením fasády. Knihovna je jednoduchým otevřeným prostorem, který je obklopen zálivy studoven, které jsou tematicky rozdělené. Na sál navazuje v přístavbě dvojpodlažní foyer, který primárně slouží jako výstavní galerie. Dále je v přístavbě situována restaurace a infocentrum s kavárnou. V patře je umístěn malý přednáškový sál, klubovny a kanceláře. Obě rozdílné části (Národní dům a přístavba) jsou ve svých volných dispozicích zceleny vloženými funkčními boxy v černé barvě obsahující servisní prostory.
Objekt Národního domu je přepisem mentálního modelu, který si neseme v našich pamětích. Filtrem našeho povědomí (stejně jako filtrem času) je prosáto jen to nejdůležitější: zůstává původní kontura, očištěná od nánosu nepodstatného. Čisté, až lapidární formy vyzdvihují výsledné sochařské vyznění fasád. Jednoduchou formu si ponechává i přistavěná část, jejíž hmota je ponechána v režném zdivu, aby byla podtržena její hlavní funkce – protihluková bariéra.
