Téma brněnského nádraží obnáší tři problémy: Nádraží samotné, dále tzv. přednádraží a nakonec rozsáhlou rozvojovou plochu na jihu.
Problém nádraží považujeme za správné řešit u centra. Navrhujeme však opustit koncepci v zatáčce pod Petrovem a využít plochu přímého kolejiště u Malé Ameriky. Toto řešení umožňuje vystavět nádraží bez zakřivených nástupišť, nabízí velkorysý předprostor a umožňuje přivádět cestující ve dvou úrovních. V neposlední řadě nabízí tato lokace možnost otevření druhé fronty nádraží k Uhelné.
Řešení přednádraží je postaveno na koncepci tramvajového uzlu v křižovatce a nikoli liniově. Ke křižovatce přiléhá velkorysý prostor náměstí před Malou Amerikou. Z Nádražní ulice se stává plnohodnotná městská třída, zakončení ringu.
Otevření nádraží k Uhelné chápeme jako iniciační krok pro výstavbu na jihu. Je naprosto nemyslitelné zastavět celé toto území, a proto ponecháváme největší jeho část volnou ve formě parku. Po jeho obvodu vzniká postupné zacelení městské struktury.
