Kontext
Vesnice má, z větší části, zachovanou původní urbanistickou strukturu, se staveními, které lemují náves a z ní vycházející dvě cesty. Patrná je i záhumenní cesta a staré kamenné stodoly. Pozemek stavby leží na jižním okraji zastavěného území, v těsné blízkosti návsi. Je svažitý, směrem na západ, kde se otevírá pohled do údolí boskovické brázdy. Z druhé strany je pozemek pohledově orientován do travnaté pastviny a lesa. Pozemek stavby, jako takový, je zcela volný, bez původních staveb a dřevin a doposud plnil funkci pastviny.
Koncept
Jako vhodná, pro umístění domu, se ukázala být horní, tedy východní, část pozemku, odkud je nejlepší výhled do údolí. Stavba se odkazuje k severní hranici, směrem k vesnici. To má několik dobrých důvodů – nedochází k přílišnému rozvolnění sídelní struktury směrem do krajiny (urbanismus), zkrácení tras veškerých inženýrských sítí a v neposlední řadě, úspora celé jižní poloviny pozemku, která bude plnit funkci zahrady.
Návrh víkendového domu vychází z konceptu dvou lineárních, rovnoběžných hmot, které jsou orientované po vrstevnici. Podélná osa tedy prochází přibližně od severu k jihu. Koncept dvou hmot vychází z elementárního rozporu mezi možnostmi a požadavky. Na jedné straně je nezbytné celý stavební program efektivně „zabalit“ do kompaktní hmoty (cena), na druhé straně je žádoucí používat tradiční tvarosloví a postupy. Autor návrhu vidí možnou cestu v rozdělení programu na dvě skupiny – obytnou a obslužnou. Obytná část je ztvárněna co nejvíce tradičním způsobem a má ambici formálně naplnit definici slova vesnický dům v daném kontextu. V tomto případě to znamená použití podélné hmoty se sedlovou střechou. Kromě tvarování hlavní hmoty je konzervativně přistupováno i k materiálům, barevnosti a členění fasád této části. Jistou výjimku tvoří jižní štít, který má vlastní výraz.
Obslužná část je z východní strany přimknutá k základní hmotě domu a na obou koncích ji přesahuje. Do tohoto úzkého pásu jsou za sebe řazeny obslužné funkce, jako zahradní sklad, sauna, koupelna, kuchyně a krytá terasa. K této části je přistupováno soudobými výrazovými prostředky. Celý funkční pruh je překrytý plochou střechou s vegetačním souvrstvím, která uzavírá soubor nesourodých funkcí do kompaktního celku. Kompozice je do svahu umístěna v terénním zářezu, který je na obou koncích vymezen nízkou opěrnou zdí a směrem dozadu zpevněným svahem. Přední část terénní terasy zaujímá hlavní hmota a těží tak z výhledu do údolí, za ní je obslužná část orientovaná do svahu a k lesu.
